Slovník pojmů a jmen

Geheime Staatspolizei, tajná státní policie. Represivní policejní složka nacistického Německa – jeden ze základních nástrojů nacistického teroru.

Ghetto v Terezíně bylo sběrným táborem pro Židy z Protektorátu Čechy a Morava i jiných částí Evropy. Založeno bylo v listopadu 1941. Jeho branami prošlo na 155 000 mužů, žen a dětí, z nichž 15 000 tvořili vězni z tzv. evakuačních transportů v závěru války. Na 35 000 lidí nalezlo v Terezíně smrt. Dalších 83 000 vězňů z ghetta deportovaných zahynulo na jiných místech - ve vyhlazovacích táborech, pracovních táborech či na pochodech smrti.

Od roku 1926 mládežnický orgán NSDAP. V roce 1936 přestává být členství v této organizaci dobrovolné a stává se povinné pro veškerou německou mládež. Po vzniku Protektorátu se přirozeně její působnost přenesla i na jeho území.

Velitel protektorátní bezpečnostní policie (tj. gestapa a kriminální policie) a bezpečnostní služby (SD) v letech 1940 - 1942.

Píseň Horsta Wessela, známá také jako Die Fahne hoch. Pochodová píseň SA, úderných oddílů NSDAP. V průběhu existence nacistického Německa byla vnímána jako druhá, neoficiální hymna Říše.

(1880-1947). Narozen v Brně. Právní historik, vysokoškolský pedagog, v první polovině 30. let senátor Národního shromáždění, v době druhé československé republiky a Protektorátu (do ledna 1942) ministr školství a národní osvěty. Po první světové válce byl například členem československé delegace na Pařížské mírové konferenci. Ve funkci protektorátního ministra byl zastáncem retardačního přístupu premiéra Aloise Eliáše, který se snažil uplatňovat také ve svém rezortu. Po odvolání z ministerské pozice se uchýlil do Řehot nedaleko Nového Bydžova. Po válce byl postaven před Národní soud, ovšem díky důkazům o jeho nekolaborantském postoji a spojení s odbojem byl zproštěn obvinění. Zemřel po těžké nemoci v Novém Bydžově.

Tajný spolupracovník gestapa, který se na jaře 1945 snažil z alibistických důvodů přiklonit k odboji. Za to byl gestapem zatčen a 2. 5. 1945 v terezínské Malé pevnosti popraven.

Jozef Gabčík (1912-1942) a Jan Kubiš (1913-1942) byli příslušníci československé armády ve Velké Británii, kteří vykonali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kubiš se narodil v Dolních Vilémovicích jako syn chudého obuvníka, Gabčík ve slovenských Poluvsiích v rodině dělníka. Po absolvování základní vojenské služby vychodili poddůstojnickou školu a stali se vojáky z povolání. Gabčík se ovšem po třech letech služby nechal přeložit do vojenské továrny v Žilině. Po demobilizaci československé armády Kubiš pracoval jako dělník, načež v červnu 1939 odešel ilegálně do Polska. Odtud se dostal do Alžíru, kde vstoupil do Francouzské cizinecké legie. Po porážce Francie nacistickým Německem odešel do Velké Británie, kde prošel výcvikem britské armády a obdržel hodnost rotmistra. Nato prodělal výcvik pro speciální operace, sabotáže a parašutistický kurz. Stejnou anabází se na britskou půdu dostal také Gabčík. Oba pak byli vybráni pro Operaci Anthropoid, jak zněl krycí název likvidace Reinharda Heydricha. Parašutisté byli na protektorátní území vysazeni v noci z 28. na 29. prosince 1941 a o několik měsíců později, 27. května 1942, svůj úkol úspěšně splnili. Po atentátu se Jan Kubiš a Jozef Gabčík s 5 dalšími výsadkáři skrývali v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Nacisté ovšem úkryt vypátrali a 18. června 1942 na něj zaútočili. V boji proti přesile německých jednotek všichni parašutisté zahynuli, nekteří vlastní rukou, aby nepadli živí do rukou gestapa.

Založený roku 1912 A. B. Svojsíkem, jemuž byla vzorem britská skautská organizace. Oproti ní však byl Junák obohacen o český národní aspekt a myšlenky kanadského hnutí Woodcraft, co se týká důrazu na výchovný rozměr života v přírodě. Roku 1919 vznikla zastřešující organizace Svaz Junáků - skautů a skautek Republiky československé. Organizace pracovala i v prvních letech Protektorátu, ovšem v roce 1940 byla okupanty zakázána. Obnovena byla po zániku Protektorátu, nicméně v době komunistického Československa (s výjimkou období 1968-70) opět nesměla vyvíjet svou činnost. Renesanci pak zaznamenala po revoluci v roce 1989.

Karl Hermann Frank (1898-1946) byl přední postavou nacistického okupačního aparátu v českých zemích. Narodil se Karlových Varech a stal se knihkupcem. Angažoval se v protistátním sudetoněmeckém hnutí, stal se poslancem československého parlamentu za Sudetoněmeckou stranu. Po okupaci českých zemí nacistickým Německem byl jmenován státním tajemníkem u říšského protektora pro Čechy a Moravu, v srpnu 1943 dokonce německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Měl na svědomí největší nacistické zločiny v Protektorátu. Po válce byl v Praze odsouzen k smrti a popraven.

Založen v roce 1888. Národní spolek na podporu turistiky, spojené s vlasteneckým pohledem na českou krajinu. Zakládal chaty, útulny a rozhledny a záhy začal vytvářet i síť značených turistických cest. Po vzniku republiky změnil název na Klub československých turistů, aby jej pak opět zredukoval po vzniku Protektorátu. Po únoru 1948 byla tato organizace jako samostatný subjekt zrušena a obnovena až po revoluci v roce 1989.

Represivní zařízení nacistického Německa, která sloužila k věznění a likvidaci režimu nepohodlných osob. Prvním koncentračním táborem, založeným roku 1933, byl KZ-Dachau v Bavorsku.

Tajný spolupracovník policie, důvěrník, donašeč, udavač.

Konrad Henlein (1898-1945). Vůdce separatistického sudetoněmeckého hnutí, nacista. Po okupaci československého pohraničí jej Hitler jmenoval říšským komisařem pro sudetoněmecké oblasti, po vzniku Říšské župy Sudety říšským místodržícím. 10. května 1945 spáchal sebevraždu.

Komunistická strana Československa byla rozpuštěna už v době druhé československé republiky 27. prosince 1938. Část jejích vedoucích funkcionářů odešla do Moskvy, kde pak až do roku 1945 sídlilo zahraniční vedení KSČ. Ostatní členové přešli ještě před okupací Česko-Slovenska do ilegality. V období od prosince 1938, respektive března 1939, do května 1945 se postupně vystřídala čtyři tzv. ilegální ústřední vedení KSČ – centrální orgány domácího komunistického odboje. Po dobu okupace vycházelo jako její tiskový orgán ilegální Rudé právo.

Kulturverband der Deutschen. Nacistická instituce podporující kulturní „úsilí“ Němců v Protektorátu udržováním a zakládáním německých škol a domovů mládeže.

Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě - státní mládežnická organizace totalitního typu s povinným členstvím pro českou mládež ve věku od 10 do 18 let založená v květnu 1942. Práci s mládeží oficiálně zahájila v březnu 1943. Hlavní náplní činnosti organizace měla být mimoškolní výchova české mládeže v duchu nacionálního socialismu, podíl na realizaci nacistické politiky sociální demagogie, mobilizaci společnosti v rámci totální války, germanizaci českomoravského prostoru a nezanedbatelná byla též její úloha propagandistická. V čele Kuratoria byl jeho předseda a současně ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. I přes nařízené povinné členství se ovšem kvůli organizačním nesnázím do konce existence Protektorátu podařilo Kuratoriu podchytit jen zhruba polovinu z celkového množství dospívající mládeže.

(1891-1969). L.K.Feierabend se stal v září 1938 ministrem zemědělství ve vládě generála Syrového a byl též ministrem v protektorátní vládě generála Eliáše. Zapojil se do činnosti odbojové organizace Politické ústředí a po jejím prozrazení emigroval v lednu 1940 do Velké Británie. Tam se stal ministrem exilové vlády. Jeho rodina ovšem zůstala v Protektorátu a její většina skončila v koncentračních táborech. Po válce se Feierabend na krátkou dobu vrátil do Československa, aby po únoru 1948 znovu emigroval, tentokrát do USA.

Osada na Chrudimsku, která byla 24. června 1942 vyhlazena nacisty. Jednalo se o akt msty za atentát na Reinharda Heydricha, namířený proti všem obyvatelům Ležáků, odkud od ledna 1942 vysílala radiostanice výsadku Silver A s krycím názvem Libuše. Ležácká tragédie si vyžádala životy 22 mužů, 21 žen a 11 dětí.

Obec na Kladensku, jejíž obyvatelé byli na základě vykonstruovaných důkazů obviněni z podílu na přípravě atentátu na R. Heydricha. V zásahu proti obci, který proběhl 10. června 1942 jako msta za smrt R.Heydricha, bylo 173 mužů na místě zastřeleno. Ženy byly poslány do koncentračního tábora Ravensbrück. 82 dětí bylo zavražděno ve vyhlazovacím taboře Chelmno, dalších 9 bylo vybráno k poněmčení a 6 dětí ve stáří do jednoho roku nacisté umístili do německého nalezince v Praze-Krči. Obec Lidice byla srovnána se zemí.