Slovník pojmů a jmen

Samaritská služba - první pomoc poskytovaná laikem před příchodem lékaře.

Ochranná vazba. Na územích ovládaných nacistickým Německem policejní vazba, která neměla časové omezení. Sloužila gestapu k odstraňování nepohodlných osob považovaných za nepřátele režimu. Uvalení ochranné vazby znamenalo zatčení a transport do koncentračního tábora bez předání soudu.

Sicherheitsdienst (SD) - Bezpečnostní služba říšského vůdce SS. Vedle gestapa a kriminální policie patřil k hlavním pilířům neuniformovaného bezpečnostního aparátu nacistického Německa. De facto šlo o zpravodajskou službu, která nedisponovala výkonnými pravomocemi a své poznatky předávala policejním složkám a vůbec představitelům výkonné moci. Jedním z úkolů SD bylo monitorovat veřejné mínění, náladu a postoj obyvatel. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku odsoudil SD, vedle gestapa a SS, jako zločineckou organizaci.

Tělovýchovná organizace založená Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem v roce 1862. Postupně se stává masovou institucí, která se podílí na podpoře české národní myšlenky a vlastenecké výchovy svých členů, zejména mládeže. V době 1. československé republiky je personálně i ideologicky spjatý s elitami státu. Po vzniku Protektorátu mnoho z jeho členů vstoupilo do protinacistického odboje. V roce 1941 byla jeho činnost zastavena. Na podzim 1941 byli jeho vedoucí funkcionáři pozatýkáni a posláni do koncentračních táborů, z nichž se jich mnoho nevrátilo. Po válce byla organizace opět obnovena, aby pak v době komunistického Československa znovu zanikla. Renesanci zažil Sokol až po roce 1989.

Zvláštní zacházení. Nacistické represivní opatření, které znamenalo popravu z rozhodnutí bezpečnostní policie, tedy bez soudu. Protektorátní občané byli takto nejčastěji popravováni v koncentračním táboře Mauthausen a ve věznicích gestapa v Terezíně a v Praze na Pankráci. První poprava podle zvláštního zacházení se v Protektorátu konala 17. listopadu 1939, kdy bylo zastřeleno 9 studentských funkcionářů. V terezínské policejní věznici bylo ještě 2. května 1945 takto popraveno 52 lidí.

Autonomní správa Protektorátu. Protektorát Čechy a Morava měl, ovšem pouze formálně, autonomní postavení s vlastními, tj. českými orgány a úřady. V čele stáli státní prezident Emil Hácha, protektorátní vláda a jim podřízená ministerstva a další úřady. Hlavní slovo však měla okupační německá správa.

Souviselo s vyhlášením tzv. civilního výjimečného stavu. První stanné právo v době Protektorátu, od 28. září 1941 do 20. ledna 1942, vyhlásil R. Heydrich. V jeho průběhu stanné soudy odsoudily k smrti 486 mužů a žen, 2242 předaly gestapu, tj. odeslali do koncentračních táborů. Po atentátu na R. Heydricha 27. května 1942 zavedeno znovu (tzv. druhé). Do 3. července, kdy bylo odvoláno, mu padlo za oběť 1585 popravených osob (včetně 173 obětí lidického masakru). Období represí vyvolané nacisty v odvetě za atentát je také označováno jako heydrichiáda.

Standgericht. V době okupace zřízen dvakrát – vždy s vyhlášením stanného práva. Sídlil v Praze a Brně. Mohl vynášet jen tři druhy rozsudku: trest smrti, předání gestapu, osvobození.

Označení prvního muže autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava. Funkci státního prezidenta zastával po celou dobu Protektorátu uznávaný právník, v době 1.československé republiky prezident Nejvyššího správního soudu, poté prezident 2.československé republiky, JUDr. Emil Hácha.

Rozptýlení Němci. V podstatě ti etničtí Němci, kteří žili na nejrůznějších místech za hranicemi vlastního Německa a tvořili zde nepočetné, rozptýlené národnostní skupiny.

Německá menšina v meziválečném Československu, která obývala národnostně smíšená pohraniční území sousedící s Německem, tedy tzv. Sudety. Tvořila většinu československých Němců. Převážná část Němců ze Sudet se hlásila k nacistickému sudetoněmeckému hnutí vedeného Konradem Henleinem.

Zbavit funkce.