Mnichovská dohoda – počátek konce

Existenci první československé republiky ukončila Mnichovská dohoda  z  29. září 1938. Zástupci čtyř evropských velmocí (Velké Británie, Francie, Itálie a Německa) diktovali Československu vzdát se pohraničních území ve prospěch nacistického Německa.

Britové a Francouzi, kteří měli obavy z válečného konfliktu s Německem, tak chtěli usmířit a uklidnit agresivního Adolfa Hitlera, jenž byl připraven vojensky napadnout a rozbít československý stát. 

Na fotografii zleva: britský ministerský předseda Neville Chamberlain, francouzský ministerský předseda Édouard Daladier,   Adolf Hitler , italský diktátor Benito Mussolini a jeho ministr zahraničí hrabě Galeazzo Ciano.

Okupace 1939

15. března 1939 vstoupilo německé vojsko na okleštěné území Čech a Moravy. Počala se několikaletá okupace českých zemí nacistickým Německem, která byla ukončena v květnu 1945. Výnosem Adolfa Hitlera z 16. března 1939 byl zřízen vazalský státní útvar nazývající se Protektorát Čechy a Morava. V jeho čele stál Hitlerem jmenovaný říšský protektor. Dle litery Hitlerova výnosu měl Protektorát ve vztahu k Německu autonomní postavení, které reprezentovala   protektorátní vláda v čele se státním prezidentem Emilem Háchou. Ve skutečnosti byla země zcela v područí okupantů.

Politika okupantů

Češi se s tvrdou okupační politikou nehodlali smířit. Na germanizační tlak (poněmčování ve všech oblastech života) a neúprosné využívání českých pracovních sil pro válečné účely reagovali obyvatelé nejrůznějšími projevy nesouhlasu. Odbojáři podnikali diverzní akce v závodech pro válečnou výrobu, někteří sabotovali práci apod. I kvůli tomu byl do Protektorátu vyslán jeden z nejobávanějších nacistů, velitel politické policie Reinhard Heydrich (na snímku v popředí vpravo), aby zavedl nacistický pořádek. Jeho politika spočívala v metodě cukru a biče: loajálně pracující dělníci měli obdržet sociální výhody, protiněmecky vystupující Češi byli popravováni a posíláni do koncentračních táborů. Po Heydrichově smrti v červnu 1942 postupně získal hlavní slovo v nekompromisní germanizační politice sudetský Němec Karl Hermann Frank (na snímku v popředí vlevo).

Heydrichův vůz po atentátu

    Jozef Gabčík a Jan Kubiš

Atentát na Reinharda Heydricha

Z podnětu československého zahraničního vedení v čele s prezidentem Edvardem Benešem byl připraven atentát na Reinharda Heydricha. Největší hrdinský čin protinacistického odboje byl vykonán dvěma československými parašutisty, vyslanými z Velké Británie, Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem, dne 27. května 1942 v Praze. Heydrich nezemřel na místě, avšak zraněním za několik dní podlehl.

Vypálené   Lidice

Heydrichiáda

Po atentátu na Reinharda Heydricha rozpoutali nacisté v Protektorátu brutální teror. Bylo vyhlášeno stanné právo  a   civilní výjimečný stav , jimž padlo za oběť více než jeden a půl tisíce mužů, žen a dětí. Nejhrůznějším činem bylo vyhlazení Lidic  na Kladensku (na snímku hořící   Lidice ). Období nacistických represí v odvetě za atentát na Reinharda Heydricha je označováno jako heydrichiáda.

Osud židovského obyvatelstva

Genocida evropského židovského obyvatelstva v době druhé světové války si vyžádala milióny životů a nepředstavitelné utrpení přesahující hranice lidského chápání. Tragický osud připravili nacisté také Židům z Čech a Moravy. Od podzimu 1941, po dvou a půl letech ústrků a ponižování, byla většina Židů z Protektorátu postupně shromažďována ve sběrném táboře v Terezíně . Odtud směřovaly transporty do vyhlazovacích táborů. Z 82 tisíc deportovaných protektorátních Židů jich přežilo 11 tisíc.

  Gestapo proti odboji a odporu

Projevy odboje a odporu obyvatel Protektorátu proti okupantům potíralo především   gestapo , nacistická politická policie. Kruté výslechy vlastenců doprovázené mučením a psychickým týráním, strádání ve věznicích gestapa a popravy bez soudu patřily také k protektorátní realitě.

Protektorátní každodennost

Navzdory obecnému nesouhlasu s okupací tvořily projevy aktivního odporu, tedy odboje proti nacistům, v české společnosti jen špičku ledovce. Převážná většina domácích obyvatel Protektorátu se vyrovnávala s tíživou situací pasivním přijetím každodenní reality. Postupující germanizace českých zemí a využívání českých pracovních sil pro potřeby totální války zasáhlo mimo jiné i školní mládež. Školáci se museli stále intenzivněji učit němčině a německým reáliím, museli se účastnit nejrůznějších povinných sběrů surovin a materiálu pro německé vojsko, ale také různých zemědělských brigád.

Povstání a osvobození

Ještě před koncem války, v době, kdy začaly být české země osvobozovány sovětskou (z východu) a americkou (ze západu) armádou, propukala v českých a moravských městech spontánní povstání proti dosud přítomné německé správě. Vznikaly revoluční pořádkové oddíly, které střežily důležité objekty, dopravní uzly apod. až do příchodu osvoboditelů. Největší povstání českého lidu proti okupantům začalo 5. května 1945 v Praze. K otevřeným střetům českých povstalců s německými jednotkami docházelo ještě několik dní po německé kapitulaci z 8. května 1945. Povstání v českých zemích se účastnilo na 100 tisíc lidí, z nichž 8 tisíc padlo.