Studenti a terezínská Malá pevnost

Po zatčení byli studenti odvezeni do Policejní věznice Terezín. Tam nejprve stáli dlouhé hodiny u zdi a čekali na výslech. Při výslechu byli psychicky i fyzicky deptáni, všemi metodami na nich byla vynucována přiznání k různým činům. Po skončení výslechů byli odvedeni na cely.

I. dvůr v Malé pevnosti (Památník Terezín)

Přijímací kancelář v Malé pevnosti (Památník Terezín)

Každý ze studentů měl také svoji vězeňskou kartu v kartotéce policejní věznice. Zde se můžete podívat na příklady těchto karet a zjistit, co na nich bylo uvedeno za informace.

Život studentů na pevnosti

Chlapci byli povětšinou umístěni na I. dvoře Malé pevnosti, někteří na dílenském dvoře.

Pohled na I. dvůr v Malé pevnosti (Památník Terezín)

Dívky se dostaly na ženský dvůr.

Pohled na ženský dvůr (Památník Terezín)

Pracovní zařazení

Chlapci byli zařazeni do pracovních komand od počátku věznění, dívky až později. Na vězněné studenty nebyly brány žádné ohledy, skupina mladých vězňů se spíše ještě stávala terčem sadistických útoků dozorců.

Zpočátku byli studenti zařazováni pouze do vnitřních komand (pracovní skupiny uvnitř pevnosti), pracovali v řemeslných dílnách jako pomocníci či na stavbě bazénu pro dozorce apod.

Bazén stavěný vězni v Malé pevnosti pro dozorce (Památník Terezín)

Teprve po uplynutí určité doby se dostali také do komand vnějších (vězni v nich zařazení pracovali mimo areál pevnosti). Někteří byli v komandu „   Reichsbahn “, další pracovali v sulejovické Frutě, v cementárně v Čížkovicích, v nemocniční zahradě v Litoměřicích. Dívky pracovaly většinou v zemědělství, chodily uklízet atp.

Ve venkovních komandech někteří dostávali občas i přilepšení k vězeňské stravě a také se mohli, i když zpravidla jen zdálky, vidět se svými rodiči a příbuznými, kteří měli o své děti obrovské obavy a starosti. Zoufalí rodiče studentů často stávali u cest, kudy chodila pracovní komanda z práce do pevnosti, aby mohli alespoň zahlédnout své dítě.

Volný čas

Volný čas na celách si studenti a studentky krátili různým způsobem, zpěvem, poslechem přednášek spoluvězňů, malováním, vyprávěly se obsahy knih, recitovalo se. Jedna z dívek, Ema Blažková, na pevnosti malovala a vytvořila celý soubor obrázků zachycujících nejrůznější momenty ze života studentek na pevnosti.

Korespondence

Studenti měli povoleno, stejně jako ostatní vězni, posílat domů oficiální cenzurované korespondenční lístky.

Oficiální dopisnice adresovaná studentem Václavem Čmuchařem jeho rodičům.

Památník Terezín.

Využívali však též ilegální korespondenční cestu a psali motáky. Dávali je pak spolužákům, kteří pracovali ve venkovních komandech a měli šanci je propašovat z pevnosti. Motáky byly také zašívány do oblečení, které studenti posílali domů na vyprání. Někdy ovšem rodiče motáky nenašli a prádlo vyprali. Když byli někteří studenti na podzim 1942 propuštěni, učili se vzkazy zatím nepropuštěných spolužákůch zpaměti, aby je po propuštění předávali jejich rodinám.

Smrt spolužáků

Věznění studenti netrpěli pouze po fyzické stránce v důsledku špatné stravy, špatné hygieny a těžké práce doprovázené šikanou a týráním ze strany dozorců. Strádali po duševní stránce díky smutku z odloučení od rodin. Velmi špatně na studenty zapůsobila také smrt jejich dvou spolužáků - Miroslava Láchy a Zdeňka Kubeše. Zde se můžete podívat na úmrtní list Miroslava Láchy.

Miroslav Lácha zemřel na zápal plic 22. července 1942 ve věznici v Terezíně.

SOkA Litoměřice se sídlem v Lovosicích, perzekuce studentů, sbírka dokumentace.

Zdeněk Kubeš zemřel v létě 1942 v nemocnici v Litoměřicích.

SOkA Litoměřice se sídlem v Lovosicích, perzekuce studentů, sbírka dokumentace.

pokračování: Další osudy vězněných studentů