Přepis osnov občanské výchovy
     pro školní rok 1945/1946


 

Cíl a úkol občanské a politické výchovy:

Soustavným poučováním o orgánech a zřízeních lidové moci, o vládním programu a opatřeních vlády, soustavným organisováním kolektivní práce, činnosti a celého života žactva ve škole i mimo školu v duchu lidové demokracie je nutno upevňovat družnou pracovní a společenskou pospolitost, solidaritu a dobré společenské návyky žactva, jeho národní jednotu a vědomí kmenové příbuznosti se všemi slovanskými bratřími i lidské sounáležitosti s ostatními národy.

Úkolem politické výchovy je:

I. Podati věku a schopnostem žákyň přiměřený, pokud možno pojmově přesný základní soustavný výklad státních zřízení a organisace našeho lidově demokratického státu, vládního programu, orgánů lidové moci […].

Seznámiti se státním a hospodářským zřízením Sovětského svazu ve srovnání se státním a hospodářským zřízením ostatních států a naší lidově demokratické republiky zvláště. Poučování se dějě formou debaty.

II. Organisovati žákovskou samosprávu a zajistiti jí jednak rozvití v duchu lidové demokracie, jednak spolupráci s ostatními činiteli školní práce; s učitelským sborem a s učitelskou radou, s rodičovským sdružením a jeho výborem a zejména s místními organisacemi Svazu české mládeže a Jednotným tělovýchovným svazem.

III. Seznamovati pravidelně, s ohledem na věk a chápání žactva, s politickými událostmi a vykládati všechna základní opatření vlády i místních orgánů lidové moci. […]

Obsah učiva:

Vznik a pojem státu […]

Vývoj hospodářských forem společnosti […] Vývoj společenských řádů: prvotní pospolný řád, otrokářský řád, feudalismus, boj buržoasie proti feudalismu a velká francouzská revoluce, formy kapitalismu, liberalistická demokracie, imperialismus, fašismus, lidová demokracie, socialismus; souběžný vývoj dělnického hnutí s vývojem kapitalismu, cyklické krise kapitalismu a souběžné vlny revolucí a válek; Saint-Simon, Fourier, Owen, Marx, Engels, Masaryk, Beneš, Lenin, Stalin. Sociologie jako theorie společenského procesu. Theorie kultury a civilisace. Věda, hospodářství, mravnost, náboženství, dějiny, anthropologie, umění, jazyk, výchova, politika, právo jako sociální faktory; Durkheim, Lenin, Beneš. Hospodářská základna a ideologická kulturní nadstavba. Dialektika. Historický materialismus.

Československá republika – stát lidově demokratický; stát Čechů a Slováků podle zásady rovný s rovným.

Volební právo. Orgány lidové moci: národní výbory – místní, okresní, zemský. Národní shromáždění. Slovenská národní rada.

Zákonodárství. […]Lidové a národní soudy. Státní bezpečnost – sbor národní bezpečnosti, lidová armáda.

Vládní program, jeho uskutečňování.

Politické strany.

Jednota národa. Jednotné odbory. Jednotný svaz zemědělství, Svaz české mládeže, jednotná tělovýchova.

Kulturní a sociální politika státu lidově demokratického. /Školství, lidovýchova, divadlo, film, rozhlas, sociální a zdravotní péče./

Naše osvobození, kulturně-politická a hospodářská zahraniční politika. Sovětský svaz a jeho ústava. Slovanský blok, nová náplň myšlenky slovanské vzájemnosti. Poměr Československé republiky k Sovětskému svazu.