Výuka německého jazyka

Co se kupříkladu měnilo ve výuce němčiny…

Výuka němčiny po vzniku Protektorátu Čechy a Morava získala nový rozměr. Nebyla již jen cizím jazykem, který bylo dobré se ve škole naučit vzhledem k zaměstnání, cestám do zahraničí apod., nýbrž byl to jazyk říše, jejíž součástí se  české země staly. Z pohledu nacistů bylo povinností každého Čecha umět německy.

Jak říká Miroslav Kubík (bývalý student z Reálného gymnázia v Roudnici n. L.) ve vzpomínce na svá školní léta v době Protektorátu “…při výuce již nešlo jen o Goetheho a Schillera… To byla jiná doba.“

Žáci se museli učit německy nazpaměť životopis Adolfa Hitlera, museli umět německou hymnu a   Horst Wessel Lied , museli znát v němčině definici nacionálního socialismu (   nacistická ideologie, nacismus ).

Výuka německého jazyka byla jedním z hlavních nástrojů okupantů v působení na žáky. V rámci němčiny se měli žáci seznamovat s německým národem, jeho historií a osobnostmi. V nových učebnicích se objevovaly texty pojednávající nejen o každodenním životě v říši, ale též životopisy významných nacistů. I v jednotlivých gramatických cvičeních se objevovaly věty odkazující na tematiku říše.

Důkazem tohoto trendu byla např. i nová učebnice němčiny: Němčina – Jazykový časopis pro začátečníky i pokročilé. Jednalo se o pomůcku doplněnou rozhlasovým kurzem, která byla doporučena ministerstvem školství všem školám s českých vyučovacím jazykem. Učebnice byla kromě jazykové stránky vlastně knihou o Německu.

Příklad z protektorátní školy:

Výuka německého jazyka na Obchodní akademii v Kolíně ve školním roce 1941/1942 

Výuka dalších předmětů v německém jazyce na Obchodní akademii v Kolíně