Karel Bärtl

 student, narozen 23. dubna 1925 v Jihlavě

Památník Terezín. 

Jihlava, kde se Karel narodil, byla s několika sousedními obcemi napůl německým územím. Ve druhé polovině 30. let se stala jedním z ohnisek Henleinových (   Konrad Henlein ) stoupenců. V té době však Bärtlovi žili v Přerově, kam se odstěhovali z důvodu zaměstnání otce - byl vojákem z povolání. Odtamtud se celá rodina nakonec přestěhovala v roce 1940 do Prahy.

Z přerovského reálného gymnázia přestupuje mladý student Karel v polovině února 1940 na gymnázium v Praze-Michli.

Když začala okupace, bylo Karlovi 14 let. Tedy tolik, aby dobře chápal, co se kolem něj děje. Toto vše bylo umocněno i děním ve školách – v učebnicích byla začerňována „závadná“ místa, někdy byly celé stránky vytrhávány. Žáci a studenti měli navýšené počty vyučovacích hodin němčiny, museli znát zpaměti říšskou hymnu i nacistickou   Horst Wessel Lied , někteří učitelé byli vylučováni a ze tříd začali mizet spolužáci židovského původu.

Ve školním roce 1942/1943 se u Karla začíná více projevovat vzdor; ve studijním výkaze najdeme poznámku o tom, že byl na mimořádné poradě na konci října potrestán pro neomluvené zanedbání uložené povinnosti, hrubé odepření poslušnosti a nestudentské chování, na pololetním vysvědčení dostává trojku z chování.

Pravděpodobně v létě 1943, při návratu z moravských hor, se náhodně seznamuje dejvický student Chrudoš Troníček s Karlovým spolužákem a sousedem z domu Daňkem. Jeho prostřednictvím poznává také Karla Bärtla a jeho dalšího spolužáka Jaroslava Dvořáka a získává je pro práci v ilegální KSČ. Na jaře 1944 je buňka michelských studentů napojena na skupinu KSČ v Dejvicích, učí se zásadám ilegální práce. Když je dejvická skupina v květnu 1944 pozatýkána, pokračují dál michelští studenti samostatně v práci, navazují další kontakty.

8. května 1944 Karel Bärtl, stejně jako jeho spolužáci Daněk a Dvořák maturují.

V ilegální činnosti budou však teprve „maturitu“ skládat. Postupně – i za jejich přispění – vzniká větší organizace zahrnující ilegální buňky v různých částech Prahy a skupina je začleněna do organizace   Předvoj . Specializuje se na výrobu destrukčního materiálu.

Na jaře 1945 se ve skupině objevuje provokatér a její členové jsou sledováni. Karel je až do svého zatčení podle vzpomínek pamětníků činný, podílí se například na tištění ilegálních letáků.

7. března 1945 začalo   gestapo s likvidací ilegální sítě, vyzrazené konfidentem. Ještě téhož dne je zatčen Karel Bärtl i se svým otcem. Neboť mají stejná křestní jména, gestapo zpočátku neví, který je „ten pravý“. Do pankrácké věznice (   Pankrácké vězení ) je přivážejí po prvních výsleších v Petschkově paláci (   Petschkův palác ) 8. března ve 3 hodiny ráno. Karel se svého otce snaží zachránit tvrzením, že otec o ničem neví, syn ho do své činnosti nezasvěcoval. Navíc je sám usvědčen konfidentem a zřejmě i jedním z kamarádů, který nevydržel mučení. Karlův otec je nakonec 6. dubna 1945 propuštěn.

Mladý Karel zůstává dál ve vězení. Měsíc krutých výslechů je zakončen 10. dubna transportem do Policejní věznice Terezín. Zde je umístěn na IV. dvůr, který je v té době již zamořen epidemií skrvnitého tyfu. Uprostřed této hrůzy „oslaví“ své 20. narozeniny. Sám posléze onemocní …

Jeho životní pouť však neukončí nebezpečná nemoc, ale výstřel na popravišti v Malé pevnosti dne 2. května 1945.