Ze vzpomínek Ludvíka Landiše

„Letadla mohla sotva přeletět na zpáteční cestě do Anglie Lamanšský průliv a už byly stahovány hlídky, které přežily nálet v jiných krytech nebo v různých děrách poblíž svých stanovišť.

Rota se dala na pochod. Dolů, do středu města, odkud nám planula v ústrety největší záře. […] Na uvítanou nám zaznívaly dodatečné výbuchy časovaných pum. […] A najednou jsme stáli uprostřed nového pekla na náměstí u hlavního nádraží. Nádražní hala dostala celou řadu přímých zásahů, její klenba se zřítila a pohřbila pod sebou tisíce čekajících lidí. […] Čtvrť kolem nádraží a jihovýchodně odtud byla jedním, jedním souvislým požárem. Do úzkých uliček starého města jsme se nedostali. Žár, sálající z obou jejich stran, a plamenné stěny, spojující se v nejvyšších patrech domů v jedinou, tvořící nad ulicí úzkou ohňovou klenbu, spalovaly vše živé a odnímaly úzkým uličkám všechen kyslík. Prvně zde západní mocnosti vyzkoušely ohnivý koberec, správněji ale řečeno již potřetí v jednom týdnu. […]

Složili jsme své rance na hromadu uprostřed náměstí a bezradně se rozhlíželi kolem. hasit nebylo čím a celé to dávné cvičné a teoretické rozdělení roty na Angrifstrupy, Šlauchtrupy a Wassertrupy, spojené s cvičným rozvíjením a svinováním hadic, bylo zde úplně nanic. […]

Utrhli jsme kovové zábradlí uprostřed náměstí a použili ho jako nosítek. Naložili jsme na ně vždy několik mrtvol najednou a odnášeli je doprostřed náměstí, kde jsme je rovnali do dlouhých řad […] Mrtvol bylo tolik, že na řadách, do kterých jsme je skládali, bylo nutno vytvořit druhé a později třetí patro. […]

Velitel roty musel chtě-nechtě některé kluky osvobodit od této drásající práce a poslal je na různé křižovatky dělat „pořádkovou“ službu. Jen ti nejotrlejší s nejsilnějšími nervy vydrželi až do konce, do ranního rozbřesku nepěkného rána dne 30. července 1943“

LANDIŠ, Ludvík – HORA, František: Ohnivý koberec nad Hamburkem: z historie Protektorátního policejního praporu Čechy. Praha, Police History 2000, s. 47-49.