Poslední poprava v Policejní věznici Terezín - 2. května 1945

S blížícím se koncem války a postupem osvoboditelských armád se stále více uplatňoval, a to už i ve vztahu k českým zemím, cíl nacistů označovaný jako "plán spálené země". Šlo o ničení důležitých hodnot, objektů a jejich zařízení včetně evakuace vězňů koncentračních táborů a káznic do oblastí více vzdálených od fronty.

V souladu s tímto programem postupovala i řídící úřadovna gestapa (   gestapo ) v Praze, pod jejíž správu spadala Policejní věznice Terezín.   Karl Hermann Frank a špičky pražského gestapa dali podnět k vypracování seznamu zvlášť nebezpečných vězňů, k jejichž jménům byla připsána poznámka XYZ. Tato zkratka znamenala likvidaci vytipovaných osob bez alespoň formálního soudního řízení.

V osudný druhý květnový den přijeli do terezínské věznice úředníci pražského gestapa se seznamem asi 70 vězňů s označením XYZ, kteří byli následně vyvoláváni z cel. Nikdo z nich přitom netušil, co je v následujících chvílích čeká, naopak věřili ve své propuštění na svobodu, neboť předchozí den opustila brány věznice skupina tuberkulózních vězňů. Teprve střelba, která se ozvala z prostoru popraviště, prozradila skutečný účel jejich výběru. Proto se stalo, že někteří vězni při dalším vyvolávání jmen na vyzvání nezareagovali a schovali se mezi spoluvězni. Život si tak zachránilo přibližně dvacet osob.

O vlastním průběhu cca dvouhodinové exekuce, respektive vraždění bez soudního rozsudku, se nezachovalo příliš autentických údajů. Z 51 popravených byly tři ženy, nejmladší z obětí bylo osmnáct let, nejstarší pak padesát sedm. Těla popravených byla zpopelněna v krematoriu litoměřického koncentračního tábora, popel je dnes uložen pod hlavním pylonem Národního hřbitova před Malou pevností.

(V tento den byl zastřelen ještě jeden vězeň, a to bývalý   konfident gestapa   Jaroslav Fiala . Popravených tedy bylo dohromady 52.)

Tragiku jejich osudu podtrhuje fakt, že již tři dny po jejich vraždě opustili dozorci a SSmani věznici.