metodický model 2

Případ roudnických studentů

Iva Dvořáková

Použití v předmětech:

Dějepis

Metodický model ke stažení jako MS Word Dokument Videodokument ke stažení

Časový rozsah: 45 minut

Počet žáků: maximálně 30 osob

Věk žáků: 17 až 18 let

Cíle: žáci budou schopni interpretovat obrazový pramen a konfrontovat jej s písemným pramenem, budou schopni pracovat individuálně i v páru, budou vedeni k účasti na korektní a věcné diskusi, budou schopni popsat podmínky v nacistických vězeňských zařízeních; budou seznámeni s některými aspekty každodenního života středoškolské mládeže v totalitním protektorátním režimu.

Předpokládané důležité znalosti a dovednosti žáků: základní znalosti o okupaci českých zemí v době 2. světové války.

Didaktická technika: DVD přehrávač, notebook s příslušným softwarem; datataprojektor; tabule.

Vyučovací prostředky: vzpomínky roudnických studentů na dobu věznění, vězeňská fotografie Miroslava Kubíka, vězeňská fotografie A.Štěpána, tabla č. 1 a č. 2 roudnických studentů, filmový materiál se vzpomínkou Miroslava Kubíka (vidodokument ke stažení); úryvek z kroniky Reálného gymnázia v Roudnici n. L..

Příprava učitele: seznámení se s textem vzpomínek roudnických studentů na dobu věznění, zhlédnutí filmového materiálu s výpovědí Miroslava Kubíka; seznámení se s úryvkem z kroniky Reálného gymnázia v Roudnici n.L. a jeho namnožení; příprava didaktické techniky a vyučovacích prostředků

Seznam použitých metod: řízená diskuze, frontální vyučování, párové učení, brainstorming, skupinová práce, práce s filmovým a textovým materiálem.

Mezioborové přesahy a vazby: dějepis (Protektorát Čechy a Morava), německý jazyk, český jazyk a literatura (kronika jako literární žánr, vysvědčení jako administrativní dokument), základy společenských věd (nacistická ideologie).

Přílohy: úryvek z kroniky Reálného gymnázia v Roudnici nad Labem, filmová vzpomínka Miroslava Kubíka, vězeňská fotografie Miroslava Kubíka, tablo č.1 a tablo č.2 roudnických studentů, vzpomínka R.Bardfelda na dobu věznění, vězeňská fotografie A.Štěpána.

Postup práce v hodině:

1/ Zahájení hodiny, formality, téma a cíl hodiny – cca 2 minuty

Učitel vyzve žáky, aby dali lavice ke stěnám učebny a židle nechali uprostřed. Až tak učiní, sednou si na připravené židle.

2/ Živé obrazy z prostředí protektorátního gymnázia – cca 15 minut

Učitel promítne přes dataprojektor 2 tabla roudnických studentů. Uvede, že jde o fotografie středoškoláků, kteří navštěvovali gymnázium ve 40. letech 20. století. Vyzve žáky, aby si je dobře prohlédli (2min).

Učitel rozlosuje (rozdělí) žáky do 6 skupin
Každá skupina dostane stejný úkol: vytvořte jeden živý obraz z každodenního života studentů, které jste viděli na tablech (pozn.: živý obraz je zastavený pohyb v nějaké situaci, příklady: zábava o přestávce, zkoušení při hodině, cesta do školy, atd.). Obrazy by měly být velmi konkrétní, aby se z nich dalo snadno rozpoznat, jakou činnost zachycují (pozn.: na předvedení živého obrazu se podílejí všichni členové skupiny, nikdo nesmí zůstat mimo. Na přípravu postačí 5 minut. Učitel sleduje přípravu, aby měl představu, co budou jednotlivé skupiny předvádět. Pokud zjistí, že mají dvě skupiny stejný nápad, vhodně jednu přesměruje na nápad jiný – je důležité, aby obrazy nezachycovaly stejné akce).
Učitel určí, v jakém pořadí se budou živé obrazy předvádět. Vysvětlí žákům, že časová délka předvedení jednoho obrazu je 30 sekund a že se budou mlčky střídat mlčky na jeho tlesknutí (lousknutí, mávnutí, apod.).
Jednotlivé skupiny předvádějí své živé obrazy. Učitel předváděné obrazy doplňuje a spojuje improvizovaným vyprávěním o životě studentů na gymnáziu v době Protektorátu (pozn.: informace, které sděluje, načerpal během přípravy na hodinu z četby úryvku z kroniky Reálného gymnázia v Roudnici nad Labem; ve vyprávění se může zaměřit na následující témata: maturita, septima má rok do maturity, školní rok 1941-1942, učební předměty – němčina, matematika, fyzika, chemie, dějiny říše, přísný školní řád, školní knihovna, návštěva filmových představení, oslavy vzniku Protektorátu apod.). Žáci obrazy předvádějí mlčky a mluví jen učitel, a to stylizovaně jako vypravěč. Vždy, když tleskne (louskne, mávne apod.), skupiny se vymění.

3/ Práce s filmovou výpovědí Miroslava Kubíka – cca 3 minuty

Učitel promítne žákům filmovou výpověď Miroslava Kubíka, ve které se hovoří o zatčení studentů Reálného gymnázia v Roudnici nad Labem v červnu 1942.

4/ Práce s vězeňskými fotografiemi – cca 2 minuty

Učitel opět zobrazí přes dataprojektor tablo č. 1 a upozorní na něm na fotografii Miroslava Kubíka (třetí řada, druhý zprava).
Učitel zobrazí přes dataprojektor vězeňskou fotografii Miroslava Kubíka a vysvětlí, že se jedná o stejného chlapce v době věznění v KT Osvětim.
Učitel opět zobrazí přes dataprojektor tablo č. 2 a upozorní na něm na fotografii A. Štěpána (druhá řada zdola, třetí zprava).
Učitel zobrazí přes dataprojektor vězeňskou fotografii A. Štěpána a vysvětlí, že se jedná o stejného chlapce v době věznění v KT Osvětim.
Učitel vysvětlí, že oba chlapce spojuje následující: studovali v různých ročnících na stejné škole (Reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem) a ocitli se ve vězení z důvodů, o kterých vyprávěl M. Kubík ve své vzpomínce. Osudného 20. června 1942 bylo zatčeno celkem 46 studentů (z toho 16 dívek) zmiňované školy a odvezeno do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. Tam byli vyslýcháni a při výsleších týráni. V době věznění byli nasazováni na práci ve věznici i mimo ni. Věnovali se úklidovým pracím, pracovali na výstavbě bazénu pro dozorce, nebo v zemědělství - okopávali zelí, uskladňovali brambory apod. Mimo věznici pracovali na stavbách, přístavních vykládkách uhlí, různých výrobnách, úpravách terénu apod. Většina ze zatčených byla po několika měsících věznění propuštěna. Tito šťastlivci byli ovšem vyloučeni z dalšího středoškolského studia a museli vykonávat manuální práci. Ti, kteří propuštěni nebyli, byli z Malé pevnosti Terezín posláni do koncentračních táborů (Osvětim, Buchenwald, Flossenbürg) a konce války se jich dožila méně než polovina.

5/ Živé obrazy z vězení – cca 10 minut

Učitel vyzve žáky, aby si ve skupinách připravili předvedení nových živých obrazů, které mají zachycovat situace a každodenní život spojený s vězněním v Malé pevnosti Terezín. Učitel opět obchází jednotlivé skupiny, aby měl představu, co budou jednotlivé skupiny předvádět. Pokud zjistí, že mají dvě skupiny stejný nápad, vhodně jednu přesměruje na nápad jiný – je důležité, aby obrazy nezachycovaly stejné akce.
Učitel určí, v jakém pořadí se budou živé obrazy předvádět. Vysvětlí žákům, že časová délka předvedení jednoho obrazu je 30 sekund a že se budou mlčky střídat mlčky na jeho tlesknutí (lousknutí, mávnutí, apod.).
Jednotlivé skupiny předvádějí své živé obrazy. Učitel předváděné obrazy doplňuje a spojuje improvizovaným vyprávěním ze života studentů ve vězení na Malé pevnosti (pozn.: informace, které sděluje, načerpal během přípravy na hodinu z četby vzpomínky R. Bardfelda na dobu věznění). Žáci obrazy předvádějí mlčky a mluví jen učitel, a to stylizovaně jako vypravěč. Vždy, když tleskne (louskne, mávne apod.), skupiny se vymění. Je-li potřeba předvedený obraz korigovat, udělá to učitel na tomto místě při předvádění. Požádá např. žáky o předvedení jiného gesta, pokud je použito nevhodné gesto, opraví faktické chyby, vyplývající z neznalosti detailu nějaké činnosti apod.

6/ Závěr - Kontrastní předvedení obrazů – cca 8 minut

Učitel vysvětlí žákům, že na závěr si předvedou všechny obrazy, které během hodiny nacvičili, a to tak, že dvě skupiny předvedou vždy dva obrazy najednou, jedna z doby věznění, druhá ze života ve škole před vězněním. Předvedení dvojic obrazů učitel seřadí tak, aby byli vůči sobě co nejvíce kontrastní (např. živý obraz ukazující zábavu o přestávce vedle živého obrazu ukazujícího výslech po příjezdu na Malou pevnost). Řazení vždy závisí na tom, jaký materiál studenti připraví, a na pohotovosti učitele a jeho smyslu pro výsledný celek. Lze použít i doplňkově vhodnou hudbu (orchestrální), jež zvýší estetický účinek.
Předvádění obrazů již učitel nijak nekomentuje, pouze dává pokyn k výměně skupin (tlesknutím, lousknutím, mávnutím, apod.). Po posledním obraze naznačí konec potleskem, ovšem až cca po 5 sekundách, neboť je třeba nechat dojem doznít. Žáci se zpravidla k jeho potlesku přidají.