Přečtěte si, jaké v dubnu 1942 vyšly pokyny

     k ústním zkouškám z českého jazyka


 

  • hlavní důraz byl kladen na obecné znalosti, nikoliv na jednotlivé vědomosti

  • žák měl mít schopnost samostatně usuzovat

  • žák se měl pohotově, jasně a správně vyjadřovat

  • mělo se prokázat, že žák ovládá český jazyk a že má znalosti z českého písemnictví ; při výběru otázek týkajících se četby se mělo dbát na všechny vyhlášky o povolených a zakázaných knihách

Způsob zkoušky:

1. Žák, který si při písemné práci nezvolil téma literárně-estetické, dostal při ústní zkoušce kratší uzavřený básnický či prozaický celek, který měl navíc znát z četby. Žák měl tento text správně a výrazně přečíst a objasnit jeho myšlenky. Na to pak měl navázat literárně-estetický rozbor místa, námět, forma vnitřní (kompozice) a vnější (rytmus, rým atd.), slovesný druh…

2. Žák, který si při písemné práci zvolil téma literárně estetické, také rozebíral literární dílo, ale na základě vlastní četby (látka, myšlenkový rozbor, kompozice, druhové zařazení, sloh, literární záměr, význam….).

K rozboru se pak přidávaly otázky z poetiky, slohu atd.

Zvláště měl být vždy zdůrazněn kladný vztah české literatury k literatuře a kultuře německé, avšak mělo se upustit od zkoušení dějin literatury a životopisných dat.

Pokud měl kandidát nedostatečnou písemnou práci, pak byla ústní zkouška rozšířena o otázky týkající se jejích nedostatků.