(1880-1947). Narozen v Brně. Právní historik, vysokoškolský pedagog, v první polovině 30. let senátor Národního shromáždění, v době druhé československé republiky a Protektorátu (do ledna 1942) ministr školství a národní osvěty. Po první světové válce byl například členem československé delegace na Pařížské mírové konferenci. Ve funkci protektorátního ministra byl zastáncem retardačního přístupu premiéra Aloise Eliáše, který se snažil uplatňovat také ve svém rezortu. Po odvolání z ministerské pozice se uchýlil do Řehot nedaleko Nového Bydžova. Po válce byl postaven před Národní soud, ovšem díky důkazům o jeho nekolaborantském postoji a spojení s odbojem byl zproštěn obvinění. Zemřel po těžké nemoci v Novém Bydžově.