(1893-1945). Narozen v Praze. Za první světové války padl do ruského zajetí a záhy nato vstoupil do srbské dobrovolnické divize, z které pak přešel do tvořících se československých legií. Po návratu do vlasti zůstal v armádě. Ve 30. letech po mnoha profesních i soukromých peripetiích získává místo na Vysoké škole válečné a působí též jako vojenský publicista. Dosahuje hodnosti plukovníka. Je velitelem čestné stráže u rakve T. G. Masaryka. Po podepsání Mnichovské dohody, s kterou ostře nesouhlasí, se stává odpůrcem kapitulantského postoje československé vlády a Edvarda Beneše. Po zřízení Protektorátu se obává, že bude za své postoje v době 1. republiky zatčen. Místo toho je mu však okupanty nabídnuta spolupráce na propagandistickém poli, kterou přijímá a působí jako publicista. V lednu 1942 se stává ministrem školství, v květnu 1942 pak také předsedou Kuratoria pro výchovu mládeže. Po vypuknutí Pražského povstání spáchal sebevraždu.